Osmý den našeho tábora se nesl především ve znamení zdravovědy. Každý z oddílů měl připravený program přizpůsobený svému věku, aby si děti odnesly nejen nové zážitky, ale také znalosti, které se mohou hodit v běžném životě.
Dopoledne patřilo mladším oddílům. Povídali jsme si o tom, jak správně ošetřit odřeniny, drobná poranění nebo popáleniny. Děti se dozvěděly, proč je dobré dávat pozor na klíšťata a jaké nemoci mohou přenášet, proč není rozumné pít vodu z neznámých potůčků nebo ochutnávat lesní plody, které neznáme. Nechybělo ani povídání o tom, jak se správně chovat ke zvířatům ve volné přírodě nebo co dělat, když najdeme ptáčka vypadlého z hnízda.
Starší oddíly mezitím využily dopoledne k procvičování zálesáckých dovedností. Opakovaly si práci s pilou, sekerou a nožem, orientaci podle mapy i další praktické znalosti, které správný zálesák ovládá. A protože prázdniny nejsou škola, střídalo se učení s pohybovými hrami, takže o dobrou náladu nebyla nouze.
Ani oběd se neobešel bez tradičního škádlení nejstarších oddílů. Službu tentokrát držel 8. oddíl – druhé nejstarší holky – a pro druhé nejstarší kluky si připravily nečekané překvapení. Když přišli na oběd, zjistili, že jejich stoly zmizely. Nezbylo jim tedy nic jiného než usednout přímo na zem a poradit si i s touto netradiční situací jak nejlépe uměli.
Po svačině vyrazily mladší oddíly společně do lesa. Ve větším počtu se přece jen pašeráci hrají mnohem lépe a odpoledne tak bylo plné běhání, hledání i týmové spolupráce.
Odpolední zdravověda pak čekala na starší oddíly. I zde se výklad střídal s praktickými ukázkami a figuranty z řad samotných táborníků. Probírala se náročnější témata první pomoci a řešení krizových situací, se kterými by se děti mohly setkat. Je pravda, že osmý den tábora už se na některých podepsala únava a občas se našly i zavřené oči, ale věříme, že důležité informace si odnesl každý.
Večer patřil jedné z nejoblíbenějších tradic celého tábora – famfrpálovému utkání vedoucích. Proti sobě nastoupil tým bílých a tým černých a od prvních minut bylo jasné, že půjde o pořádně vyrovnaný souboj. Nechyběly rychlé akce, tvrdé střety ani hlasité povzbuzování z řad diváků. Po napínavém zápase se z vítězství radoval tým bílých.
Za největší úspěch utkání jsme nakonec považovali to, že se obešlo bez vážnějších zranění. Tedy… skoro. Jediným pacientem večera se stal růžový plyšový zajíček malé Lucinky, který během zápasu utrpěl vážně vypadající poranění ouška. Naštěstí byly naše zdravotnice ve střehu, zajíček putoval rovnou na improvizovaný operační sál a po rychlém zákroku se mohl opět vrátit ke své majitelce. Naštěstí se ukázalo, že prognóza byla výborná a pacient bude bez následků pokračovat v táborovém dobrodružství.
Během dne jsme stihli také tradiční sítotisk táborových triček. Každý rok si děti odvážejí domů tričko s motivem letošní etapové hry, a ani letos tomu nebylo jinak. Připravit desítky potisků dá vždycky pořádný kus práce, ale díky sehranému týmu vedoucích šlo všechno jako po másle. Celou dobu panovala výborná nálada – možná za to mohla radost z dobře odvedené práce… a možná také to, že kolem bylo nezvykle hodně otevřených plechovek s barvou a ředidlem. Nakonec se ale všechna trička povedla přesně podle představ a věříme, že nebudou dělat radost jen během letošního tábora. Až z nich děti za pár let vyrostou a někdy v budoucnu je objeví zapomenutá na dně šuplíku nebo ve skříni, možná jim právě logo letošní etapové hry připomene všechna dobrodružství, kamarády a společné zážitky, které letos v Mířetíně prožily.
