Čtvrtý táborový den přinesl první dobrodružství také mladším oddílům a pokračování velké etapové hry pro starší. Zatímco nejmenší se vydali do světa středověkých rodů, starší si na vlastní kůži vyzkoušeli, že cestování po Anglii rozhodně nemusí být žádná pohádka.
Dopoledne patřilo zahájení malé etapové hry Návštěvníci, inspirované známou francouzskou filmovou komedií. Úvod proběhl formou divadelního představení, ve kterém vedoucí představili hlavní postavy i příběh, který bude děti provázet následujícími dny. Po skončení scénky se jednotlivé skupinky pustily do tvoření vlastních rodů – vymýšlely jejich historii, sídlo i erb a své nápady přenesly na rodové štíty, které je budou provázet po zbytek tábora.
Odpoledne pokračovala druhá etapa Velké etapové hry, která tentokrát prověřila hlavně trpělivost našich družinek. Úkol zněl jednoduše – dostat se z místa na místo. Realita však byla poněkud složitější.
Nejprve přišla na řadu železnice, kde se děti velmi rychle seznámily s tím, že zpoždění, nehody a nečekané komplikace jsou zkrátka součástí cestování. Když už se konečně podařilo přesednout na trajekt, ani tam nebylo vyhráno. Italský kapitán, původně kapitán výletní lodi, plul tak pomalu, že by ho předběhla snad i kachna, zatímco druhý každou chvíli zastavoval, aby cestujícím povyprávěl další ze svých nekonečných historek.
Autobus měl být záchranou… jenže první řidič byl cholerik, který se navzdory své výbušné povaze vlekl tempem, jež by unudilo i šneka. Druhý řidič pocházel z Asie a řidičský průkaz mu byl už dva roky odebrán. Podle toho také jeho jízda vypadala – neustálé narážení do všeho, co stálo v cestě, se rychle stalo téměř pravidlem.
Když už některé družinky usoudily, že nejlepší volbou bude taxi, ukázalo se, že ani to nebyla výhra. Za volantem seděl svérázný albánský taxikář muslimského vyznání, z jehož rádia se linula hlasitá hudba, z rozepnuté havajské košile vykukovaly chlupy na hrudi a jeho poněkud peprný slovník jen podtrhoval dojem, že tahle jízda bude všechno možné, jen ne pohodová.
Nakonec se však všem družinkám podařilo nástrahy dopravy překonat a úspěšně dokončit druhou etapu Velké etapové hry.
Večer pak patřil nejstarším oddílům, které se sešly u slavnostního táborového ohně. V klidné atmosféře praskajícího dřeva a táborových písní si všichni na chvíli odpočinuli od celodenních dobrodružství a užili si další z tradičních táborových večerů.
