Ráno tábor přivítal déšť, ale táborníci si s tím poradili po svém. Místo běhání venku se jednotlivé oddíly uchýlily do klubovniček, teepee nebo vosárny, kde si vytvořily příjemné zázemí pro klidné dopoledne. V teple a pohodlí se hrály deskovky, kreslilo, vyrábělo nebo jen tak povídalo. Vedoucí připravili aktivity, které nenutily běhat, ale nechávaly prostor pro sdílení a zklidnění. V klubovničkách bylo slyšet šustění papíru, tlumený smích, občasné zpívání a hlavně spokojené ticho. Tento typ dopoledne nebije silou, ale dokáže člověka krásně srovnat do rytmu tábora.
Po obědě se počasí sice úplně neumoudřilo a déšť se občas znovu připomněl, ale mladší oddíly to nijak nezastavilo. S nadšením se vrhly do druhé etapy malé etapové hry Encanto. Družinky pobíhaly po táboře, mokré louky a kapky na tričkách jim vůbec nevadily – byly odhodlané najít Brunovu věštbu, která by jim pomohla zachránit magický svět Encantova. Děti objevovaly ukrytá poselství, řešily úkoly a sbíraly části příběhu, které dohromady tvořily klíč k pokračování jejich kouzelného dobrodružství. Hra byla napínavá, plná pohybu, smíchu a nasazení, a každé nalezení další stopy vyvolávalo vlnu radosti i za drobného deště.
Večer se nesl ve slavnostním duchu. Tábor ožil barvami, světly a hudbou, protože začal tradiční miřetínský karneval. Děti se převlékly do vlastnoručně vytvořených nebo vtipně vymyšlených masek a vydaly se na karnevalovou promenádu. Každá maska prošla kolem publika, sklidila potlesk a obdiv, a mnohé z nich opravdu překvapily svou originalitou. Po slavnostní přehlídce se rozjela hudba a jídelna se změnilo v taneční parket. Děti tančily, smály se a užívaly si atmosféru, která by klidně mohla konkurovat opravdovému městskému karnevalu. Na závěr večera byla vyhlášena nejlepší maska, ale v tu chvíli už nikomu nešlo o vítězství. Bylo to o radosti, fantazii a společném zážitku.
